Pokud budeme hledat umělecké dílo, které zosobňuje principy Odkolekce, pak se lze bezpochyby přiklonit k objektu Stroj času. Je pevně spojen s duchem místa bývalých pekáren, protože recykluje prvky, které byly jejich součástí, a posiluje soudobou identitu Vysočanského mlýna. Tomáš Hlavina, jeho autor, se rozhodl využít trojici šroubovic procházejících třemi patry staré budovy: více než století sloužily ke spouštění pytlů s moukou. Jsou z dřevěných desek ve tvaru srpu, které jsou lemovány lamelovou hranou a spirálový tvar tvoří zevnitř „skluzavku“. Konstrukce drží na kovové tyči, která protíná střed kruhové části srpu. Ačkoliv byly šroubovice vyrobeny k přesně definovanému účelu a nikdy se neuvažovalo o tom, že by měly být prezentovány na veřejnosti, na první pohled je patrné, že se jedná o krásné věci elegantních křivek a přesných proporcí.

Než se mohlo přikročit k umělecké konverzi, bylo nezbytně nutné je opravit, zpevnit a tam, kde to bylo třeba, doplnit. Na restaurátorských pracích se společně s profesory podíleli studenti druhého ročníku pražské Vyšší odborné školy uměleckoprůmyslové z oboru řezbářství a restaurování dřeva. Odvedli vynikající výkon, který umožnil revitalizaci šroubovic a jejich nové poslání. Tomáš Hlavina z nich sestavil futuristický altán, kde je vrchol každé šroubovice opatřen „stříškou“ tvarem připomínající deštník, ale odkazuje i k ozubenému kolu. Základna altánu pak v mírném reliéfu vyznačuje spirálu a přechází v cestu prstencového tvaru, takže se vše organicky propojuje. „Soukolí – spirála – šroubovice jsou vizuálními metaforickými zobrazeními spojovanými s časem, s jeho plynutím, s cykličností, nekonečností, ale také s jeho vlivem na individuální běh života i s širšími historickými souvztažnostmi ve společnosti,“ vysvětluje svůj záměr Tomáš Hlavina. Je to svět ve světě, laskavý, hravý i filozoficky zjitřující. Mezi šroubovicemi je možné procházet: člověk se dostane do nitra podivuhodné plastiky, v níž se dá meditovat, těšit se z prostorových proměn, ale také se schovat před deštěm. Přitahuje jako magnet svou pozitivní energií. Ve Vysočanském mlýně je k vidění dílo, k němuž v současném českém sochařství budeme obtížně hledat obdobu. Nikde jinde než právě tady by totiž nemohlo vzniknout.