Tajná místa. Přízraky. Každý je v sobě máme.

Někdy je ani nevnímáme. Jindy jsou zatraceně blízko.

Jsou všude kolem nás. Chodíme kolem, ale díváme se jinam. Někdy proto, že tím směrem netušíme nic zajímavého. Jindy odvracíme hlavu úmyslně.

Možná o něco přicházíme. O kus historie. O lidské osudy, které jsou do těch míst vetkány. 

O krásu. Jen proto, že je schovaná pod vrstvou prachu.

V Praze je takových míst už jen pár. 

Jedno Tajné místo jsme objevili. Bývalo kdysi významné. Pro celé město. Pro jednu velkou rodinu. Časem okoralo. Zašedlo v prachu i v lidských vzpomínkách. A začalo se drolit.

Smeteme drobky historie do ošatky. Smísíme jejich vůní s novou dobou. Z přízraků se do nového dne narodí čerstvý život.

ALŽBĚTA JUNGROVÁ: NOSTALGIE A POMÍJIVOST

„Impuls k vytvoření tohoto souboru fotografií přišel po mé první návštěvě •••••• •••• •••••••. Ta se uskutečnila již v procesu bourání,“ vysvětluje fotografka Alžběta Jungrová. „Mizení budov jsem přenesla na postavy žen - přízraky, které se ztrácejí a opět objevují v prostoru až postapokalypticky vypadající demolice. Toto stadium stavby v sobě pak nese atmosféru nostalgie a pomíjivosti, která mi umožnila podtrhnout náladu, kterou jsem v případě „Přízraků“ chtěla vytvořit. V neposlední řadě pak barevné akcenty, se kterými ve fotkách pracuji, pak symbolicky nesou náznak zrození něčeho nového."