ALŽBĚTA JUNGROVÁ: PŘÍZRAKY

Co vidíme v poledním slunci ostře, podvečer rozmaže stínem dlouhým jako líčení mladé dívky po nekonečném večírku. Jizvy na tváři města, které noc měkce přikryla, v ranním světle vypadají hlubší.

Zavři na chvíli oči a poslouchej.  Cinkání tramvají se překřikuje s klaksony. Podpatky z dálky dělají tečky za tlukotem srdce z pneumatických kladiv. 

Tajné místo se probouzí.

Zajímá vás, jak se bude Odkolekce
rozrůstat? Registrujte se.