Tajné místo bývalo zvyklé zářit do tmy. 

Potichu lomozit.

Tlumeně hučet a odfukovat.

Probouzet se dřív, než zbytek města.

Potom se na dlouho ponořilo do tmy.

A teď se chystá znova rozsvítit.

Nebude muset vstávat tak brzo. Zato bude zářit dlouho do pražských večerů. Hučení a lomoz vystřídá zvonění dětského smíchu přes den a cinkot vinných sklenic při západu slunce.

Jenom to ještě chvíli potrvá.

MICHAL ŠKAPA: PROMÍTAT NA ROZKOUSANÉ BUDOVY BYL ZÁŽITEK

„Zbožňuji staré tovární prostory a vždycky jsem si je rád fotil, obhlížel, v minulosti do nich také lezl a maloval ve vnitřních prostorách. Možnost vytvoření série intervencí mě okamžitě zaujala a chopil jsem se toho hned na několik způsobů. V jedné části jsem maloval na zeď a zaplnil ji tak svojí šifrovanou abecedou, v další pak pracoval s neony a jejich magickým světlem a nakonec jsem na několika místech promítal svoje obrazy na rozkousané budovy, podpěrné lešení a bourací techniku. Byl to zážitek.“