Začít znova nemusí vždycky znamenat spálit mosty.

Dnes už není mnoho lidí, kteří viděli Tajné místo žít. Vzpomínky na jeho zvuky a vůně se ztratily stejně, jako většina zdejších cihlových zdí, ocelových kolejnic i letitých dřevěných trámů, které po ránu tiše praskaly, jako by vzdychaly pod tíhou, kterou jim člověk naložil na ramena.

Budovy mohou zmizet. Ztratit se může i vzpomínka na ně. Historie Tajného místa ale zůstane lidem na dosah.

Bude se odrážet v novém lesku kolejnic, sálat ze starých cihel nové fasády a zase tiše praskat v trámech.

Stane se kusem současnosti.